Erik Štěrba - Jsme obrovská sportovní rodina

S předsedou klubu FBC DDM Kati Kadaň Erikem Štěrbou jsme mluvili o právě proběhlé sezoně.

Jak se tahle sezona lišila od té předchozí?
Co se týče mužů, tak v podstatě nijak. Nezdar v semifinále či v baráži má naprosto totožnou pachuť.

A co se týče ostatních družstev?
Obrovská, přelomová, úspěšná a také extrémně náročná. V soutěžích nám hrálo 20 družstev a organizačně to poskládat během roku stálo opravdu hodně sil. Zpětně bych za to chtěl poděkovat klubovému manažerovi Lukáši Pardubskému, který to zvládl na jedničku.

Ještě se vraťme k A týmu. Hodnotíš sezonu kladně nebo ji považuješ za neúspěšnou?
Kladně určitě hodnotím to, jak se tým dokázal zvednout a prokousat se až do semifinále. Ještě chvíli před Vánoci jsme byli namočeni nedaleko sestupu. Za neúspěch považuji, že jsme do poslední chvíle sahali po čtvrté příčce v základní časti a potom samozřejmě prohrané semifinále, kde jsme byli rozhodně florbalovější, ale už ne chytřejší a bojovnější. Bohužel ten poslední pocit převládá. Pozitivum ale vidím v tom, že kluci jednohlasně potvrdili do budoucna svoje služby, tým se nerozpadá a v podstatě už sám střádá plány na další výzvu. Jsem rád, že máme silné jádro, které drží při sobě. Přiznám se, že jsem se toho bál.

Boje play-up jsou takové vaše prokletí. Vždycky je to o fous – co musíte zlepšit?
Asi všechno. Od fyzičky, přes psychickou připravenost, po defenzivní hru. Je to už trochu frustrující, ale v součtu si za to můžeme jen a jen sami. Ve správných chvílích nám vypne hlava a čekáme, že se to všechno vlastně vyhraje samo. Nemůžeme hledat nic okolo. Byla škoda, že nás ve vyřazovací části sezony postila opravdu velká marodka, kdy jsme na rozhodující finále mohli použít 15 statečných z celkových 34 hráčů. Takové výmluvy ale neumám rád a na to se nikdo nikdy ptát nebude.

Nejsem úplně v obraze, ale mám pocit, že za Kadaň hrají v podstatě jenom vlastní odchovanci – je to tak?
Ano je to tak, tohle je směr, kterým se chceme ubírat, chceme hrát s kadaňáky pro kadaňáky a toho se držíme. A ano, mohli bychom přivést x žoldáků a třeba skokově na chvíli povýšit, ale k čemu by to ve finále bylo. Hrát před prázdnou halou? Ne, děkujeme, to nechceme. Takových slepých pokusů jsme tu v okolí už měli a netřeba si připomínat, jak to dopadlo.

Kati nejsou jen muži, máte i druhou strukturu, která je na velmi dobré úrovni. Jak to děláte?
Budu se opakovat, ale opravdu obrovskou radost nám dělají ženy a dívky. Základna, kterou kolem sebe vybudovala čtveřice Jan Baier, Karel Rosol, Milan Armstark v čele s Mírou Maliňakem, je na poměry tak malého městečka opravdovým unikátem. Ženy ve své premiérové sezoně převálcovali ligu s 13 bodovým náskokem, stejně jako juniorky, které ligu vedou o 7 bodů. Dorostenky základní část ukončili na třetí příčce a v závěru nestačili v playoff po vyrovnaných duelech jen na extraligový Chodov, což je obrovský velkoklub oproti nám. Takže opravdu klobouk dolů před hráčkami a všema, kteří se o ně starali či starají nadále.

Nu a ostatní družstva?
U dorostenců zavládl smutek, tam nám z 20 družstev unikl postup do playoff ze třetí příčky o pouhý bod. Za to junioři minulý týden v semifinále zdolali Jablonec a v sobotu si to ve finále v Mostě rozdají o zlato, takže držte palce. Na závěr i veteráni se probojovali na MČR a poperou se v květnu mezi TOP 10 v Havířově. Takže opravdu, téměř na všech frontách spokojenost.

Takže semifinálový neúspěch mužů vyvažuje klubová síla?
Líp bych to asi nepopsal. Samozřejmě, A tým každého sportovního klubu je ve většině případech vlajkovou lodí organizace a od něj se vše odráží. My jsme ale letos přihlásili rekordní počet družstev a stále se rozšiřujeme, pořádali jsme výroční ples ke 30ti letům od založení, který rezonuje na Střelnici do teď. A právě při tomto eventu jsme si uvědomili, jak obrovská sportovní rodina jsme a z toho máme tu největší radost.

Díky za rozhovor.
Martin Šíl